Daresian
Daresian
(Dominik Plešr)
V přímořském městečku Niechorze právě zapadalo slunce za modrým proužkem moře,když z penzionu na pláži vyšla dívka. Začínal pofukovat větřík, přesto přišla ještě blíže k moři, po tváři ji stékali slzy a hříva hnědých vlasů poletovala, jak si s nimi pohrával ten večerní větřík. Bylo ji kolem 17 let a její jméno bylo, jak jistě už víte, Hermiona Grangerová. Vinnou jejích slz byli bohužel její rodiče a černovlasý chlapec, který se nahoře v koupelně myl. On byl jejím kamarádem, proto se mu rozhodla pomoci při řešení jednoho obtížného úkolu, avšak její rodiče to neviděli jako úplně ideální vizi. Na večerním nebi se objevil havran přeletěl jako černý stín a usadil se na větvi jedné z borovic. Hermiona se obrátila a pomalu šla zase k hotelu, osušujíc si slzy smutku. Náhle ji začala brnět ruka…
A za ní se ozval šepot : Ale, ale co pak bolí srdéčko“.Otočila se, stál tam asi třicetiletý mladík se zlým úšklebkem, který mu křivil jeho sinalou tvář v barvě opotřebeného bronzu. ,,Kdo jste? Co chcete? “ To už říkala s hůlkou venku. ,, Jsi rychlá, ale ne dost“ podívala se na své nohy svázané v provazech ,,mohla bys mluvit prosím tišeji, jsem ten po kom toužíš, jestli chceš můžeme se posadit na verandu“ dodal on. Přestože již bylo zima a poprchávalo, Hermiona se rozhořela nenávistí k tomu neznámému ,, Proč si myslíte, že po Vás toužím?! Přídete, vylekáte mne a neodpovídáte.“,,Dobře, odpovím na všechny Tvé otázky, ale jen proto, že jsi to Ty, tak chytrá dívka Nebelvíru“ řekl šepotem a opřel se o zed´ ,,jako malý jsem žil s rodiči v Londýně . Jednou, když jsem ve školce popíjel přeslazené kakao a spokojeně chroupal loupáček, přišel tam starý pán a řekl mi, že moji rodiče sem už nepříjdou…. Pak nějak přesvědčil mé učitelky ve školce, aby mne s ním pustili. No a potom to šlo ráz na ráz, v jedenácti jsem byl přijat do Bradavic, kde jsem začal studovat v Havraspáru, to bylo před deseti lety.“ Vytáhl remosku a nalil si starého čaje. ,, Stále jste mi však neřekl, kdo jste a proč bych po Vás zrovna měla toužit, navíc máme málo čas, tak mluvte rychle, prosím.“ Zatímco mluvila jako kolovrátek, on si znovu nalil čaje, když se však po vyslechnutí jí dotkl plecháčku, byl horký ( ten plecháček,ne mladík ). ,, Děkuji, tímto činnem sis u mne vysloužila jméno ,, Amenne lione“, já se néchávám nazývat Daresian. V Bradavicích jsem miloval jednu dívku, avšak osud tomu chtěl a ona se zadívala do Billa Wyeslyho. Byl jsem z Bradavic vyloučen, poněvadž jsem se pokusil Billa zabít. Toulal jsem se, až jsem našel práci v jednom z mudlovských supermarketů. Vydělával jsem peníze a po večerech se učil nitrobranu. Pak postavili místo supermarketu hypermarket,ale mne zpátky už nevzali. Šel jsem tedy na Příčnou ulici, pracovat mezi kouzelníky. Někdo zjistil mé iniciály, tj. R.A.B, jeden z důvodů, proč mne chceš vidět, vyhodili mne.“,,Takže VY můžete za to, že je Brumbál mrtvý a také jste to Vy , koho už měsíc a půl sledujeme“ vychrlila Hermiona s horkými tvářemi a bílími klouby. ,,Omlouvám se, chtěl jsem Brumbálovi pomoci, ale to, že ho někdo zavraždil není má vinna“dopověděl Daresian. Velký černý mrak zahalil měsíc a ještě více se ochladilo. ,, Avšak je Vaše vinna, že jeho smrt byla zbytečná“ mluvila Herminona ,, zkuste někdy přijmout chybu a nedělejte ze sebe chuděru.“,,Ty asi zapomínáš kdo jsem ?“ ,,Ne, Vy jste totiž jen ubohý MALÝ PRONÁSLEDOVANÝ A ZLOMENNÝ MUŽ!!!!“ ,,Říkal jsem Ti, atˇ nekřičíš, musíte však rychle pryč, tady máš mudlovské peníze na cestu. Vyražte, nebezpečí mne pronásleduje kvůli mému novému kouzlu. Mám ho připravené pro Vás, nyní však už jděte pryč, nepřítel se blíží, jestli neodejdete budete mrtvý a platný, jak mrtvému zimník. Setkám se s Vámi ve Vladivostoku.“
Hermiona vzala rychle nabízených 1000 zlotých a kvapně odběhla nahoru. Už na shcodech slyšela hromové : EXPECTO PATRONUM. Okna se pokryla jinovatkou jako puding krembrilé křupavou krustičkou. Venku však se udávaly věci hodné varu. Totiž, černý mrak se ukázal, ale, ale náhle proti němu vyletěl obrovský stříbrný havran. Mrak do něj narazil a obrátil se, a opět útočil. Poté se zastavil a ten obrovský pták srdce luny se vřítil do středu mraku, právě když Hermiona,Ron a Harry sbíhali po schodech.Vyběhli z baráku a zámiřili s vytaženými hůlkami na vlakovou stanici. Kouřilo se jim z úst, ale pomalu se oteplovalo. Nad nádražím přeletělo hejno havranů. Daresian zažíval horké chvilky, hezoun a vrah přišel, lord Voldemort. ,, Snad ses mi nesnažil útect Daresiane.“ Najednou se objevila mezi Voldemortem a Daresianem velká valící se ohnivá zed´. Voldemort mávl hůlkou, ale nic se s tou ohromnou zdí nestalo. ,, Co to má znamenat Daresiane!?!“ ,, To znamená to, že už nejsi nejsilnější, aspoń někde“ přitakal Daresian. ,,Kdybych se jen zmínil o tvé milované, rozbrečel by ses“ jízlivě sípal Voldemort. ,, To je má síla, ne slabost“ děl Daresian pravdivě. Zed´ najednou spadla, v tu chvíli vykřikl Daresian: OPPUNGO!“ V tu chvíli se slétlo na Voldemorta 40000 havranů. Daresian se zhroutil k zemi v křečích, jeho křik bylo slyšet až daleko na moře. Namířil hůlkou na Voldemorta: sectusempra“ zasípal Daresian, plazící se k svému plecháčku, než k němu během 30 vteřin dolezl, připadalo mu to jako hodina. Zatím však už Harry, Ron a Hermiona letěli na svých koštˇatech z Minsku směr Vladivostok, poté co se do Minsku přemístili. ,,Kdo to byl ?“ ptal se Harry. ,, Daresian“ odpovídala mu Hermi ,, ten jenž se nám snaží pomáhat.“,,Už nikam sami chodit nebudeme je Vám to jasné !?!“ zdůrazňoval Harry avšak Ron oponoval ,,nejsi středem pozornosti, my jdeme pomoci Tobě, ne ty nám.“ Tím jejich rozmluva skončila. Uplynulo ovšem už třicet minut od doby, kdy odešli z penzionu . Daresian se teď dotknul plecháčku, namířil na něj zkřehlou rukou, v které držel hůlku. Ať se to povede, honilo se mu v hlavě, už dost unavené. Chytil se ouška, plecháček se zatočil, puf. Daresian byl pryč a Voldemort jen čuchal spálené topinky a havraní peří. Říkal si : Dneska mne potrápil, ale co nejdříve toho spratka, Daresiana zlomenného a pronásledovaného muže chytnu, bude plavat ve vlastní krvi jako nedělní pečeně ve vlastní šťávě.“
Ron Weasley
(Dominik Plešr)
Ron Weasley, červenovlasý chlapec, seděl na staré koleji na nádraží. Už dlouho tu seděl, on a jeho kamarádi se tu měli sejít s jedním pánem, kterého znala jen Hermiona. Ta se za chvíly objevila ale Harry nikde. ,,Aspoń někdy mám štěstí“ pomyslel si Ron. ,,Hoj, Ti nesu čaj“. ,,Díky Hermy“odvětil, když si vzal od ní pití. ,,Vzpomínáš“ pokračoval Ron ,,jak jsme si povídali za poslední roky bez Harryho, nebylo to špatné.“ ,, Nechoď okolo horké kaše, vyklop to.“ namítla Hermiona sedajíc si vedle Rona. ,, No, určitě sis taky všimla, jak poslední týden chce každého zabít.“ ,, No to jo, ale při jeho náladách je to docela normální, nemyslíš?“ ,, To možná,“ namítl Ron ,,ale není přece středobodem světa, i když samozřejmě musí zabít Voldemorta. Bez nás by to nezvládl to ví i on sám, mohl by se k nám chovat líp.“ Při slovu ,,nám“ ji chytil za ruku. Tázavě na něho pohlédla - je tohle skuitečně to, co jsi mi chtěl říct?“ řekla Hermiona dívajíc se mu do jeho nádherných očí, aspoń podle jejího názoru, přiklonila se blíž. Ron odpověděl teď už slova nejsou důležitá. Zmizel za záclonou hnědých vlasů, cítil Hermioninu vůni, letmo se dotkl jejích rtů a pak už víc. Hermiona zavřela oči . Jak dlouho čekala na tuto chvíli, užívala si ji a přála si,aby tato chvíle byla nekonečná, aby skončila ta nesmyslná mise a ona mohla být s Ronem někde sama. Najednou zaslechhli křik ve směru, kde byl Harry. Oba jako když uhodí, tasili hůlky a rozběhli se za Harrym, jaké však bylo jejich překvapení, když se k nim blížila postava a Harryho vláčela za sebou. Namířily na postavu hůlky, ta však pokračovala dál. Prošla stínem, až se zastavila před nima v přítmí lampy. Byl to Daresian. ,,Ahoj Harry se mě právě pokusil zabít“ prohodil ležerním tónem, který měl znít jako, že se nic nestalo, pronikla tam ovšem hořkost, která prozradila, že se stalo velmi hodně. ,,Promiňte, je mi to moc líto.“ zajíkala se Hermiona ,,Já jsem jim zapomněla říct, jak vypadáte.“ ,,No jo, tak dobře, tady mám stan, v něm se poradíme co dál. Vešli. Jejich přítel dal vařit vodu na čaj a již vyndával černý pytlíček. ,,Mám pro vás dárky.“ promluvil Daresian, když se čaj vařil. Poté vytáhl láhev od rumu, a podle jeho slov největší jeho vynález, hledač viteálů k určitým lidem. ,,A na co ta láhev rumu?" zeptal se příkře Harry. ,,V tom není rum, ale veritasérum, jestli víš co to je, při svých znalostech lektvarů. Buď už raději zticha, protože já jsem jeden z mála, kteří vědí o tom tvém podvodu s tou Snapeovou učebnicí.“ ,, To vy buďte zticha, neznám vás a ani nechci, vy sta…“ nikdo se však nedozvěděl, kdo Daresian podle Harryho je, poněvadž Harry měl pusu plnou mýdlových bublin a zlostně pohlížel na Daresiana, který měl napřaženou hůlku na Harryho, ale teď se již smál až se za břicho popadal. Ron ani Hermiona se neodvážili ani ušklíbnout, natož se smát. První promluvil Daresian: ,,myslím, že bych měl už jít, moje dary máte, kéž vám jsou k něčemu, když mne budete chtít najít, najděte havrany.“ Pak zmizel neznámo kam. Harry, Ron a Hermiona se uložili ke spánku, jen Ron hlídkoval, stejně by nemohl usnout. Přemýšlel nad tím, co by tomu všemu řekl Brumbál, kdyby to viděl. Nejvíc však vzpomínal na pusu s Hermionou a taky na to, jak dlouho na to čekal.
Barák na odstřel
(Dominik Plešr)
Vylezl z postele a natáhl si bačkory. Srdce mu bilo jako zvon,div že neprobudil ostatní chlapce v ložnici. Déšť smáčel okna a hromy bily nad temnou hranicí lesa. Naházel věci do baťohu.Vykročil směrem k východu z věže. Buclatá dáma tu již nebyla. U vstupní brány školy potkal Protivu, ten zanedlouho začal křičet: žák není v pelechu, žák není v posteli.“ ,,Drž hubu“ křikl chlapec ,,nikdo se o Tebe neprosil, jdu ven, abych zabil toho, koho zabít musím.“ ,, Jak chceš , ale touhle bránou neprojdeš, protože zpřísnily a zlepšily ochranu hradu. Použij chodbu jednooké čarodějnice.“,, Díky skřítku“ zavolal polohlasem odbíhající chlapec. Protiva poprvé byl udiven slovy žáka. Chlapec proběhl rychle chodbou ve třetím poschodí a dostával se dál ke svému cíli. Najednou o něco zakop a přistál na vlhké podlaze. Předmět o nějž zakopl, letěl směrem ke stěně a po nárazu do ní to neslyšně zamňoukalo. ,, Jupí nakopl jsem paní Norrisovou, možná omylem, ale nakopl.“ Rychle se zvedl a začal sprintovat k soše. Jakmile sochu zavřel, ozvaly se kroky.
Filch nasával do chřípý a tak chlapec skočil dolů do černé díry. Páchlo to tu jako ve sklepě plus velký doušek smradu hlíny.Měl všchno, co potřeboval, včetně přísad do lektvarů a učebnice prince dvojí krve.V medovém ráji rozbil okno, které zacelil poté co jím prolezl. Samozřejmě, že se ihned spustil alarm. Neville uvažoval: kdybych byl hledaný zločinec, asi bych chtěl, aby mne nikdo nenašel. A na prvním místě, kde bych se mohl schovat, by byl malý visánek, ale tam by mne nepřátelé nehledali,když je to první místo kde by mne měli hledat. TUDÍŽ VOLDEMORT JE V MALÉM VISÁNKU. Chlapec tedy začal soustře´dovat svou vůli. Jelikož se celé léto učil přemisťování a nitrobranu, byl připraven.Večerní chlad jej obklopoval a on stál uprostřed temné vesnice.Plížil se, plížil, mysl stále uzavřenou před jakýmkoli útokem.Uviděl ten velký dům o kterém mu povídala jeho kamarádka Hemiona Grangerová.Nesloyšně si lehl do trávu, když tmu prořízlo ostré světlo z hůlky, jakási postava šla těsně okolo chlapce anižby si ho všimla, byl to Dolohov. Když byl už z dohledu, chlapec si myslel: a´t pujdu dopředu či dozadu můžu naněho vždy narazit, proto bude nejlepší, když ho odklidím . Vzal tedy hůlku a šel za Dolohovem téměř jako Bezhlavý Nick. Chlapec měl v mysli Vingardium Leviosa, s tím, že mířil na Dolohova hůlkou to stačilo k tomu, aby Dolohov vyletěl 50 metrů do výšky atsále stoupal výš. Chlapci dole tlouklo srdce a svým dechem by mohl zapálit i marlboro, jak měl v ústech sucho. Nicméně, když se Dolohov válel dole v prachu cesty ,chlapec byl klidnější. Zvláště když viděl rozlévajicí se krev z pod Dolohova těla. Chlapec se odvrátil a podíval se na své hodinky, které ukazovali, že do půlnoci zbývá jedna osmtisícsedmsetšedesátina roku. Petrificus totalus zněla či spíš nezněla chlapcova slova pronesená šepotem s dotnou dávkou kouře z úst. Taková byla zima. Chlapec došel pomalu k tělu Dolohova a vzal jeho hůlku, která se válela jako klacek pro alíka kousek od Dolohova. ,,Já ničím tvé srdce stejně jako každý z Vás to mé“říkal chlapec lámajíc Dolohovi jeho hůlku. Poté se rozběhl k tomu velkému domu, mysl stále uzavřenou před jakýmkoli útokem.Plížil se ke dveřím, řekl pár naučených slov a pár pohybů hůlkou , musel to eště několikrát zopakovat, na dveřích byla jinovatka a černočernou tmou byl slyšet hukot nedaleké říčky.Jestli mne tu někdo přistihne budu tuhej i když k toímu nemám daleko.Opatrně pootevřel dveře potíc se jak prase div, že tok toho potu nebyl slyšet. Nahoře byly slyšet hlasy. Chlapec se kousl do rtu přesto, začal vystupovat nahoru po starých domovních schodech. Každá buňka v těle šeptala: zabij, zabij a zabij. Došel k pokoji až na konci chodby. ,,Beleatrix dobře to schovej připravuji se na takový malý výlet“ posměšně se zasmál avšak jeho hlas zněl stále ledově. Chlapec se rychle vrhl k závěsům na duhé straně chodby, schoval se za ně a vyčkával.
Jako první vyšel ten jenž ho měl zabít, ale neudělal to před šestnácti lety a tak to snad neudělá dnes. Voldemort se na chvíli zastavil, chlapci za závěsem se dělalo temno před očima jako když Vás někdo škrtí,chlapec zase začal soustřeďovatvou vůli. Voldemort začal scházet po schodech, až zmizel dole ve dveřích. Potom vyšla ze dveří Bel. Pobrukávala si nějakou zvrácenou melodii a nesla růžový hrníček. ,,To jste vy víte kdo pane? Řekla. Chlapec vyslovil jen tak ve své hlavě : Petrificus totalus! Mířil na ni hůlkou ona spadla jako poleno. ,,Já jsem Ty víš kdo“ a vystoupil zpoza závěsu, přestože se nemohla pohnout, oči se jí rozšířily, když spatřila chlapce. ,,Maxima Bombarda“ zaznělo a z hrníčku v Beleatrixiných pazourech zbyl jen písek. Sama Bel byla krvavou kaší na podlaze chodby, mastnou a čerstvou. To však chlapec naštěstí už neviděl poněvadž ho výbuch odmrštil dolů do haly……
Cesta kam a za čím?
(Dominik Plešr)
Slunce se zahouplo za obzor a on věděl, že už musí vstát. Hermiona byla na hlídce poslední hodinu a teď mu podávala čaj. ,,Dík.“ hlesl Harry. Ona mu odpověděla: ,,Harry, co se děje? Znám Tě už dost dlouho, abych věděla, že tě něco trápí.“ ,, Hermiono vidím Tebe a Rona a víc a víc si uvědomuji jakou chybu jsem udělal.“ ,,To nic, za chvíli to skončí Harry.“ říkala mu Hermiona hladíc ho po rameni. Harrymu v krku narůstala stále větší bramborová šiška. Po tváři jako perly ze šńůry se mu kutálely slzy. Vzal si radši čaj a pomalu ho odsrkával. Tělo mu opět naplňovalo teplo a on se cítil o málo silnější k dnešnímu dni. ,,Ahoj, co se děje?“ promluvil hlas za nimi. ,,Ale nic Rone, dobrý večer.“ odpověděla Hermiona a něžně políbila Rona na tvář. ,,Tak můžeme vyrazit.“ prohodil Harry zrovna, když se zvedal ze země. Oprášil ze sebe zbytky zažloutlé dávno posekané trávy. Položil speciální láhev na zem a zatočil jí. Zastavila se směrem k velké hoře na východě. V tutéž chvíly se v ní objevily modře plápolající plameny. Number fünfundzweicig. Šli velmi ostražitě, noční vítr jim hnal všechno smetí cest do obličeje a měsíc tyrkysově zářil mezi zčernalými větvemi stromů. ,,Někdy si říkám, kam a začím jdu Rone“. ,,No jo, vždyť jdem pro ten viteál“. ,,TYVO RONE, já myslel jako v životě, kéž bych mohl spatřit její závoj vlasů alespoň na malou chvíly“. ,,To bude dobrý a ona je v bezpečí, věř mi Harry“ řekl mu jeho nejlepší kamarád a položil svou ruku na Harryho rameno. Ještě chvíly šli a Ron zasýpal ,,Už je horká tak, že ji neudržím v rukou.“, přitom si tu láhev přehazoval z ruky do ruky. Hermiona se kněmu vrhla a láhev zabalila do kusu látky. ,,Ještě dva kilometry.“ řekla potichu, či téměř neslyšně. Harry zrychli krok, aby šel vedle Rona. Díval se na Hermionu, jak vede celou jejich ,,grupu strachu“. ,,Nemá špatnej zadek, ale je to kamarádka a Ginny je mnohem hezčí ...
Takto uvažoval Harry poslední kilometr cesty. Zvláštní, co člověka napadá v těch nejdivnějších situacích. ,,Takže co teď, Harry?“ zeptali se svorně Ron s Hermionou. Na zemi byla řada spíše zóna skvrn stříbrného prachu. A vedla k jednomu velkému kameni na vrcholu tohoto kopce. ,,Vingardium leviosa“ řekl Harry, míříc hůlkou ke kameni. Nic se však nestalo. On se obrátil k ostatním dvěma: ,,Hele, teď potichu, ty hodinu s čmeldou nebyly zbytečné. Zkusíme to najednou.“ Namířili hůly na kámen. Opět nicht. Harry začal přecházet, ale nic ho nenapadlo. Najednou Ron začal řvát: ,,Maximum Bombarda!“ Harry po Ronovi skočil a zacpal mu ústa. ,,Co řveš, ty blbe?“ Najednou je zaplavila sprška jemného štěrku a usadila se na bílé kožené bundě. Harry se podíval doprava, ležela tam Harmiona bez známky života jako obal od laciné karamely. Po kameni zbejvala v zemi díra. Hluboká a černá ...
Daresian a Neville
Daresian
se zvedl ze země, jeho plášť byl pomučkaný a ze rtu mu skapával
čůrek purpurové krve. Před třemi minutami britského času zazněl bumer
z baráku, kam měl namířeno. Otřel tedy hůlku o hábit a rozběhl
se k domu jako neřízená střela. Nahoře v domě se začali hýbat
postavy, to však Daresian neviděl poněvadž už stál na prahu dveří.
V místnosti, rozlehlém atriiu z devatenáctého století, byl obrovský
sajrajt. A na zemi uprostřed toho všeho ležel chlapec, měl zavřené oči a jeho
tělo nejevillo známky života. ,,Možná je to léčka a možná taky ne, ale tak jako
tak mi zrovna ten chlapec neublíží.“ Vzal tedy chlapce , co nejrychleji na záda
a rozběhl se směrem ven . Venku skočil za nejbližší kámen a překryl sebe a
kluka pláštěm takže je nebylo vidět. Zajel promrzlou rukou do kapsy poškrábajíc
si ji o
tvrdý
zip, v kapse však nahmatal jen drobky a obal od sušenek.
,,
sakra“ pomyslel si ,,nezbývá než udělat z tohodle přenášedlo“.
Zamumlal
pár slov s hůlkou terčnutou na obal poté chytil za ruku chlapce a chytil i
obal sušenek.Píchlo ho pod žebry a viděl najednou spoustu barev a potom ležel na ohořelé trávě s mírným
posypem kamení a jeho rty se chvěly zimou a strachem. Jelikož se mu chtělo na
záchod , nespustiv chlapce z očí zalezl k nejbližšímu kameni, kde
ulevil své potřebě. Chlapec otevřel oči a první co uviděl byla hůlka Daresiana.
Ten promluvil: buď zticha pokud se chceš dožít příští minuty“ chlapec na
Daresiana hodil nepříjemný pohled ale nic neříkal. Daresian vytáhl z kapsy
lahvičku a posunkem ukázal chlapci, aby otevřel pusu.
,,
no a pak nastal ten výbuch“domluvil Neville. ,,Dobře, dobře,
promiň,ale
opatrnosti nezbývá.“ Poté se Daresian
také napil séra aby si byli kvit.
,,Jako
malý jsem žil s rodiči v Londýně . Jednou, když jsem ve školce
popíjel přeslazené kakao a spokojeně chroupal loupáček, přišel tam starý pán a
řekl mi, že moji rodiče sem už nepříjdou….
Pak nějak přesvědčil mé učitelky ve školce, aby mne s ním
pustili.
No
a potom to šlo ráz na ráz, v jedenácti jsem byl přijat do Bradavic,
byl
jsem zařazen do Havraspáru. Učení mi šlo a dokonce jsem byl jako třináctiletý málem
prefektem, to poněvadž jsem se líbal po
večerce na astronomické věžy s Helenou, černovlasou dívkou z Nebelvíru,
která mne vyhledala v sekundě,
aby
mne vyzvala na souboj, z kterého stejně sešlo a od té doby sme se
k sobě začali přibližovat, a Brumbálovi se to nelíbilo. Proto ze mne chtěl
udělat prefekta, naštěstí mu to Regulus Black rozmluvil. Brumbál mi to slíbil a
tak už se nic nestalo, což je škoda , on to zařídil tak aby sme se nepotkávali.
Když jsem byl ve čtvrtém ročníku, zakoukala se do Billa Weaslyho a ten si
k ní nechával otevřená vrátka, přestože chodil s jinou. Navíc začal
po škole rozhlašovat, že si nedokážu udržet holku a tak jeho mladší bratr navrhl, abychom si dali kouzelnický souboj a
kdo prohraje, ten odejde z Bradavic. Jenže v tom souboji jsme se
málem zabili a Brumbál mne ze školy vyhodil a jeho ne. Toulal jsem se, až jsem našel práci v jednom
z mudlovských supermarketů. Vydělával jsem peníze a po večerech se učil
nitrobranu. Pak postavili místo
supermarketu hypermarket,ale mne zpátky už nevzali. Šel jsem tedy na Příčnou
ulici, pracovat mezi kouzelníky. Někdo zjistil mé iniciály, tj. R.A.B, vyhodili
mne.“před měsícem jsem pomohl tvým kamarádům.“
Kyselý déšť
(Dominik Plešr)
Černá díra tam stále ležela, ale Hemiona už ne, ta
seděla vedle Rona a držela ho za ruku a on ji konejšil, jako by nebylo ani
památky po jejich školní nevraživosti. ,,Ztište se musíme jít dál“ šeptal
Harry.Vytáhl hůlku a šel kupředu nahmatujíc stěnu. Jejich kroky byly jako myší
přesto si byli jisti, že je někdo slyší. Doléhalo k nim dunění a kdesi pod
nimi tekly prameny vod. Tma byla čím dál tím horší a když Ron zakopl: sakra co
totu je?!?, Hermiona rozsvítila světlo hůlkou. Viděly schody do podzemí, kde se
museli skrývat nebezpečenství větší, než jaká kdy viděli. ,,Já pujdu první jako
štít“ hlesl Ron ,,Ne to ne Rone“ sykla Hermiona. ,,Proč co ti to udělá?“,,No,
ještě se tak hloupě ptej, jako bys to nevěděl, ty poleno“ šeptala Hermiona. ,,Nechte
toho teď na hádání se není čas“ děl Harry,, ty Rone budeš vzadu chránit nám
záda , ty Hermiono uprostřed nám radit coa jak , poněvadž toho nejvíc umíš.“
Kydby nebyla taková tma, byl by vidět hermionin ruměnec, který rychle skryla
vlasy. Scházeli tedy dolů po zatočených schodech. Teď se na chvíli vraťme za
Daresianem.
Daresian dokousal svou bagetu v puse a
potom pomalu promluvil: Brumbál…není..mrtvý….“
,,Co se stalo?“ ,, Odkud to víte?“ a další
podobné otázky.
Z úst daresianových: Já jsem Brumbálův synovec, on neví kde jsem
ale neustále se mi
snaží dostat do hlavy, aby se mnou mohl
mluvit. Před měsícem jsem se sním setkal a byl to skutečně on, vysvětlím Vám,
co se stalo minulý rok. Na konci pátého ročníku Harryho docházky, Brumbál
Snapea zabil, možná se vám to zdá trochu zvláštní ale Brumbál mu už druhou
šanci nedal a kvůli Snapeovi zemřel člověk a ještě Voldemortovi usnadnil cestu
k Harrymu. Během pár hodin se skontaktoval s žijícím Nicholasem
Flamelem. Domluvili se dobře, Brumbál zastupoval pomocí mnoholičného lektvaru Snapea
a měl tak skvělé informace o Voldemortovi, Nicholas Flamel jenž mu nezbývalo
mnoho života zastupoval Brumbála a byl
to Flamel, kdo zemřel na věži. Domluvili se na tom scénaři s Flamelem,
který chtěl být ještě nějak užitečný.Nikdo o tom neví kromě nás a Brumbála a
tak to zůstane“
Černé umělecky vytesané rokuo neznámou. Na zdi bylo
napsané něco runami. ,,Hermiono
můžeš předvíst, co jsi se naučila a poněvadž tu ne ní
žádný východ ádl tak se můžeme leda tak
vrátit“houkl k Hermioně Harry.,, Jo jenže vrátit
se nemůžem“ ukázal Ron na stěnu za nimi.
,,Když jde strach na Vás zabijte ho“ přečetla. ,,Co to
znamená ?“ otázal se rozčileně Ron.
,,Asi tohle“zašepteal slabě Harry tak jako šeptá sama
smrt. V té chvíli, co dořekl větu začali proplouvat ze zdi mozkomorové. Už
jich bylo dost aby zaplnili celou tuto místnost a stále jich přibývalo a
všichni mozkomorové se blížili k naší trojici ,, EXPECTO PATRONUM“.Od
středu místnosti se vytvořil trojlístek stříbrné supernovy a postupoval
místností do všech stran jako jeden muž. V kopuli uprostřed místnosti
vykoukl otvor. Už byli v bezpečí, mozkomorové už zmizeli, Ron nechal
vylézt všechny na svá ramena a všichni tak opustili místnost. Ocitli se teď
v obrovské hale. Byly tu jakési budovy. ,, Co to je?“ otázal se Harry. ,,Ach jo už zase hlesla Hermiona
,, to jsou šachy“. ,, Tak proč nehrajem?!“ nadhodil Harry s ironickým
úšklebkem na , který by byl i Malfoy hrdý.Ron hrál asi takhle:
r: c2-c4
v: f7-f5
r: d2-d4
v: d7-d6
r:d4-d5
v: g8-f6
r:b2-b3
v:g7-g6
r:b1-c3
v:e8-d7
r:e2-e3
v:b7-b6
r:c4-c5
v:d6-c5
r:f1-b5
v:d7-d6
r:d1-f3
v:f6-d7
r:e3-e4
v:f8-g7
r:c1-d2
v:f5-e4
r:f3-e4
v:d7-f8
r:d2-f4
v:e7-e5
r:f4-g3
v:d8-g5
r:f2-f4
v:e5-f4
r:g3-f4
v:g5-f4
r:e4-f4
v:g7-e5
r:f4-f7
v:e5-c3
r:e1-e2
v:c3-a1
r:g1-h3
v:c8-g4
r:e2-e3
v:a1-d4
r: e3-f4
v:g4-h5
r:f4-e4
v:f8-d7
r:b5-d7
v:b8-d7
r:h3-f4
v:a8-f8
r:f7-e6
Vylezli tedy na černou věž a vlezli do ní. Hned je
praštila do očí zlatá zář. Na zemi
leželo stvoření jenž Harry dobře znal. Povzedchl si a zeptal se sfingy : Co pro
nás máš?“
A ona mu odpověděla: napiš mi na papír odpovědi na
tyto hádanky.
- HÁDEJ
HÁDEJ,CO TATO HÁDÁNKA SKRÝVÁ
JEDNA SCHRÁNKA POKLADNÍ
BÍLÁ VRSTVA
A ZLATÝ POKLAD VNÍ
- RÁNO
POTKÁŠ HO NA MOU VĚRU
A VEČER TVÉHO ŽIVOTA TI PŘIBLÍŽÍ
UDĚLÁ TI V DOMĚ ŘEKU
A MOZEK TI ODPLAVE K ÚSTŘICÍM
- ZAPLATÍŠ
S NÍ COKOLI
I KDYŽ JE SYMBOLEM MOCI
VIDÍŠ JI VŠUDE V OKOLÍ
AŽ ZASLEPÍ TI OČI
- TANČÍ
JAKO SLUNCE MEZI POMERANČI
HŘEJE JAKO PODZIMNÍ SLUNCE
PÁLÍ JAKO MRÁZ -50 V BUBENEČI
KYSELÉ A SLADKÉ OVOCE
CUKR I SŮL
NĚKDY SI MACHR JINDY SI PŘIPADÁŠ JAKO
VŮL
HLUBOKÝ SMYSL A HLUBOKÝ NESMYSL
PŘECE VŠAK SMYSLNÝ
VŠE TEBOU TVOŘENÝ
TAK CO JE TO
- TEPLO
TVOŘÍ
OBRAZ TAKY A PŘESTO HO BOŘÍ.
PÍSEK A KOV
SYMBOL VĚDĚNÍ
K POCHOPENÍ SLOV
A TEĎ NEMÁŠ TUŠENÍ
Po té, co odevzadali papír spatřil
Harry, že sfinga vyplivla malou knížku ze železa s havranem na obalu. ,,
Máš Harry nápad jak to zničit?“ zamumlal Ron. ,, Ne ani v nejmenším
odpověděl“ Harry. ,,Ale já jo“ řekla Hermiona. Vzala do rukou malou píšťalku a zapískala na ni,
nebylo nic slyšet.,, Teď budeme muset
pár hodin počkat, tak seďte tiše a dávejte pozor, Daresian mi řekl jak to
zničit kdybychom to našli.“
Čekali
hodinu a půl, až Ron uslyšel známý zvuk . ,, To je fénix Harry“. ,,Já vím
Rone“odvětil mu „ je to Fawkes“.
Rozmáchli se, v okamžiku ,kdy se dotkli mečem
knížečky, nastala sazová tma,
kterou vystřídalo nenadálé světlo. Věž
jako by začla růst nahoru. A opravdu svým cimbuřím rozbořila strop haly a stále
rostla skrze kopec. Když vstali, Ron , Hermiona a Harry, vylezli na
cimbuří věže a viděli pod věží Daresiana a BA. „ahoj“ křičeli na sebe navzájem.
Najednou se však ve vzduchu cosi stalo a začalo hřmít, zvedl se prudký vítr.
Daresian zvedl hůlku a otočil hlavu nahoru,aby se podíval, co se děje
v inkoustově modré obloze s náznaky mírného shakeru a viděl vlnu ledu
a upadl do bezvědomí.Najednou zmizel,neznámo kam.
Daresiana probudila ostrá
bolest v břiše. Otevřel oči , ale moc velký rozdíl to nebyl oproti
tmě spánku. I když nějaký patrný
ano, tma spánku byla namodralá a hřejivější. Jeho oči zjistili, že ony a zbytek těla Daresiana jsou ve studené
kamenné místnosti bez oken. Podlahu
pokrývali nahrubo otesaná zašlá prkna. Schoulil se do klubíčka, jenž bylo
nejlepší pro ten časový zlomek. Držíc dlaně před pusou čekal. Čekal, čekal,
čekal a čekal.
Už uběhlo aspoň pět hodin, ale
on čas vůbec nevnímal. Ticho bylo slyšet všude.Zrovna , když pomyslel, že se
z něho stane čekanka, jestli se
něco nestane, zaznělo škrábnutí kovu o kámen.
Na okamžik uslyšel hlasy, ale
ty po chvíli zase odešly. Dříve však jeden štěkl skřípavým hlasem: Můžeš se
vysrat do toho hrnce v rohu místnosti.máš tam i hajzl papír.“ A skutečně
to tam Daresian našel, byla to fakt úleva.Hned jak skončil, tak to zmizelo.
Opřel se o stěnu a šmátl do své kapsy hluboké, do své kapsy temné jako by tam
spadla čerň celého vesmíru
nebo Voldemortovo svědomí.Vytáhl
sirky a jednu zapálil a pozoroval plamen. Uvědomil si, že i to nejmenší zrnko
světla v černočerné tmě dává velký pocit naděje. Za chvíli upadl do
zádumčivé nálady. Znovu zapálil sirku a oči mu zvlhli. Dohasínající světlo
sirky ozařovalo smrtelně bledou přesto horkou, jako mramor bílou tvář, po které
se kouleli slzy jako kapky křišťálově čisté rosy po stéblu trávy. Jeho hrudník
se prudce v pravidelném rytmu nadouval a otřásal vzlyky Daresiana. Sirka
dohasla a jemu spadla hlava na rameno jako zralý klas…..
Vzbudil se a měl v ústech
sucho přesto sladko. Boleli ho nohy a
záda. Přesto byl rychle na nohách viděl v koutě u dveří jinou postavu.
,,Ahoj Voldy“ pozdravil ho Daresian. ,,Crucio“.
Odpověď na pozdrav Daresiana
byla dosti bolestná. Připadalo mu jako by ho probodávali tisíce dýk
v každičkém kousku jeho těla. Nekřičel poněvadž v sobě dusil vztek, že je bezmocný. Zase
začal hluk, to když Voldemort mluvil: řekni mi všechno co víš?.
,, Na jaké téma“ špitl sotva
slyšitelně Daresian. ,, Co prosím“ zachrčel Voldemort,
bělejší vzteky, sklonil se nad
Daresem a zopakoval otázku medově podlézavým hlasem.
Sotva pohnul rty a pronesl:
odkud?“,,To už je lepší“ podotkl Voldemort ,, myslím, že bys měl začít od
Niechorze.“ ,,Jenže já si nic nepamatuji“ hlesl trízněný. Tyranova paže
s potěšením
tyranovu srdci ublížila
Daresianovi.Zůstal zase v místnosti sám. Zničehonic začalo
v místnosti pršet a do toho se přidal vítr. Uvědomil si, že se nemá kam schovat,
že je vydán na milost a nemilost podmínkám. Sedl si do kouta místnosti, ale moc
platné to nebylo. Po starém kameni se sbýhali kapky a s cákáním
pleskajících nohou dopadali na podlahu. Jsem silnější než on,
hodnější nežli on, pročpak
bych měl prohrát. Prohrát, prohrát, prohrÁT, PROHRÁT.
To slovo mu dunělo
v každé žíle. Měl hlad, byl prochladlý a vypadal jako ubožák, ale měl
vztek, VZTEK. Vstal a došel ke dveřím
s namáhavým zabušením zaklepal, ale zvučně promluvil: Doveťe mne ke svému mistrovi, ať se konečně
doví, kdo já jsem!!“
Zapátral v paměti a dostal
z ní kouzlo jenž už dlouho nedělal, avšak bylo účiné. Právě když
se otevřely dveře přiložil si
ruku k ústům a jí i pusou vytvořil O. Jako z draka z něj vyšlehl
oheň, právě proto byl tento oheň zvlášť zlověstný, zložár. Na podlaze zůstaly
dvě zuhelnatělé
postavy. Vyšel na chodbu, nalevo spatřil
dřevěné venkovní dveře a napravo chodbu do obýváku, spatřil tam svého nepřítele.
,,Vydím, že jsi přišel.“pronesl Voldemort. Daresian
vypustil smrtící oheň, který
sežehnul Voldemorta a ten spadl na zem.
myslel, že mě zabiješ nebo jen
ublížíš“ řekl pohrdavým hlasem Voldemort a mávl hůlkou.
,,Teď poznáš Daresiane, kdo
jsi.“ Dares nemohl pohnout ani prstem.,, Já Ti teď předvedu jak trestám.“mluvil
tyran. ,,Nagini přiveď našeho zajatce“ pokračoval. Čekali, Voldemort si zatím
připravoval kávu a byl otočený zády k Daresianovi. Tomu létaly oči po
místnosti, když však
přilezl Nagini, legíny, se zajatcem,který vypadal jako Helena, Daresianova láska ,
oči se mu rozšířily.Voldemort si však byl příliš jistý svou léčkou. ,, Tak, co zrádče“promluvil tyran k trýzněnému.Kouzlo
spoutání pominulo a Daresian promluvil: Znova na tohle ti
skočím, jednou tě někdo zdolá,
zničí, život tě zničí“. ,,Život“
s úšklebkem pronesl.
,,Ano život, někdo žívý Ti přinese
smrt.“ Voldemort křikl “nech si kecy na koledu a začni kecat o tom , co zajímá
mě.“ Trýzněný začal vyprávět: Nejdřív jsem zničil medailonek“. ,,Cože“ rozčílil
se Voldemort. ,,A v Niechorze jsem, kontaktoval Harryho a jeho přátele.
Řekl jsem jim, co mají udělat. Takže teď je už druhý viteál určitě zničen.“Voldemort
však pravil,, Dobře jsem to zařídil, co Dolohove, dokázal jsem se zbavit
nepřítele bez velké námahy. A před strašlivou smrtí mu způsobím tu největší
bolest.“ ,,Hmm dobré,dobré, pane“ promluvila
postava s vytaženou hůlkou stojící u stěny, kterou přivedl Nagini ,, jenže
já nejsem Dolohov ,on je už dva dny mrtvý, já jsem Helena, skutečná a živá.“ Daresian se na ni
usmál ,na svou lásku. Konečně se setkali po tolika letech. Voldemort se však
vzpamatoval a vyslal místností smrtící kouzlo.
,,Protego“ reagovala okamžitě
Helena a začala opisovat ve vzduchu složité runy jenž se naučila v nedávné
minulosti. V místnosti byla tma a jen oknem sem prosvítal měsíc jako, když
se smetana mísí s kávou. Paprsky kouzel lítaly místnosti jako jedajské
meče.
Helena, potomek Roweny
z Havraspáru, právě vyčarovala červenou květinu, růži,
která, začala pohlcovat
Voldemorta. ,,Expeliarmus“pomyslel Voldemort a Helena byla bez hůlky, a růže
zmizela. Daresian věděl, co musí udělat. Dvěma skoky překlenul místnost, řítil
se jí a sebral Heleninu hůlku ze země. Jako zelený šíp se místností řítilo
kouzlo. Druhým skokem Daresian skočil a strhl Helenu k zemi. Dopadli a ze starého
plesnivého koberce se zvedl oblak prachu. Daresian pohlédl Heleně, své lásce do
očí, jejich rty při dopadu na krátkou chvíly splynuly, vtiskl jí hůlku do ruky.
Voldemort stačil vyslat druhé smaragdové kouzlo. Daresian hleděl stále do jejích
tmavěmodrých očí a utápěl se v jejich hlouby, když jeho oči pohasly……
